Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Komunitní centrum

   Logopiktogram

Noc kostelů: o-domove/aktuality/jak-zijeme/noc-kostelu-1192cs.html

KNIHOVNA PETRA CHELČICKÉHO srdečně zve veřejnost na „Veselé májové čtení“ v rámci podpory čtenářské gramotnosti pro předškoláky, mladší školáky, rodiče a prarodiče.

Plakát ZDE

BURZA KNIH

Knihovna Petra Chelčického srdečně zve veřejnost na burzu vyřazených knih, která se koná v pátek 3. 5. 2019 od 10 do 17 hod. a v sobotu 4. 5. od 9 do 18 hod. v Chelčickém domově sv. Linharta. Vybrané knihy si můžete odnést zdarma.

Pozvánka na čtenářskou dílnu

Všechny vás zdravím z Komunitního chelčického centra, čas nám nějak neúprosně kvapí, a tak je tu další pozvánka na čtenářskou dílnu - tentokráte se bude konat 17. dubna na "Škaredou středu" a zajisté to bude velmi pěkné odpoledne, neboť si budeme číst v Knihovně Petra Chelčického z Velikonoční knížky a tvořit kraslice. Tak přijďte se velikonočně naladit...

S přáním pěkných jarních dní Vás všechny zdraví a zve na pravidelné akce Kom.unitního centra, Klára Kavanová Mušková

Pozvánka ZDE

Vítání občánků 2019

Vítání jara je v naší chelčické obci již tradičně spojeno s přivítáním nově narozených občánků, které jejich rodiče vkládají po "kolébky obce" a stávají se Chelčičany. Pan starosta obce Chelčice přivítal čtyři nově narozené občánky a společně s jejich rodiči a příbuznými, místní komunitou a dětmi z chelčické školky jim popřál hodně zdraví, lásky a radosti ze života v naší obci. Letošní Vítání občánků proběhlo v prostorách zrekonstruovaných bývalých maštalí fary, dnes prostor Nového Linharta, sloužícího pro další dvě sociální služby Chelčického domova sv. Linharta. Milé dětské vystoupení, jarní květiny a upomínkové listy s dárkem pro děti včetně slavnostního přípitku na zdraví našich nových občánků nechybělo ani letošní jaro a bude milou vzpomínkou za mnoho let, třeba až jednou budeme vítat děti těchto dětí v naší obci. Poděkování patří obci Chelčice za zorganizování této tradice a také všem, kteří slavnost pěkně připravili. KKM

Dobrovolnictví spočívá v setkávání člověka s člověkem

Ráda bych Vám v tomto článku dala alespoň malou odpověď na to, proč dobrovolníci na Chelčicku chodí do Komunitního centra a čím pomáhají … Pomáhají různě: venku v přírodní zahradě, se stěhováním věcí z Klubíčka do Komunitního centra, s přípravou svačin, se šitím závěsů, s povídáním si s lidmi se zdravotním postižením v místní komunitě, s kácením stromů či sběrem kamenů v nově vznikající zahradě ve dvoře, s balením tomboly či s mazáním chlebíčků anebo také tím, že si vymění kontakty, pomohou si, přinesou nepotřebné oblečení a darují ho dál... Je to nepřeberná škála možností pomoci, které bychom jak v Komunitním centru, tak také v linhartovském Domově nezvládli.

Otázkou zůstává, co konkrétně přináší člověku dobrovolnictví, zda má nějaký smysl pro konkrétního člověka, který pomáhá a tedy koná dobro? Není to klišé nebo povinnost, když nám náš například hasičský sbor, fotbalový klub nebo Klára řeknou o pomoc? Odnáším si vůbec něco domů po vykonané práci?

Hodně jsem o těchto věcech v posledních měsících přemýšlela a mohu Vám odpovědně říct, že s přibývajícím počtem lidí, kteří v letošním roce od ledna do Komunitního centra docházejí pomáhat, vidím obrovské přesahy této pomoci. To nejcennější, co dobrovolníci darují je svůj osobní volný čas. Čas strávený dobrovolnictvím je časem pro  možnost nevšední relaxace, seberealizace, získání nových zážitků, seznámení se s lidmi podobného smýšlení. Dobrovolník má možnost poznat mezilidské vztahy z jiné perspektivy… a to i vztahy ve své rodině… Všimla jsem si např. u pomáhajících maminek s dětmi, kteří se často také do pomoci zapojují, jak silné je hledání vztahů mezi rodiči a dětmi. A dobrovolnictví – možnost být při práci spolu – tomu rozhodně napomáhá. Dalším bonusem je, že konkrétní dobrovolnická činnost zase někomu konkrétnímu udělá radost. Zároveň pro mnozí dobrovolníci vnímají pomoc jako určitou svou potřebu. Někteří přirovnávají tuto pomoc jako „když chodí do hospody“ - tedy bavit se se svými kamarády, na kterých mi záleží. Rozhodně dalším bonusem při dobrovolnictví je, že se také něco nového přiučí a také komunikuje s druhými… a to není nikdy naškodu.. Moc se mi líbilo přirovnání jednoho dobrovolníka, který toho za celý den nenamluvil a když jsem po celém dni práce mu děkovala, tak řekl: „Sem jsem začal chodit proto, aby mi ze sebe nebylo na zvracení.“. A i to je velký důvod!

Dobrovolnictví se během posledních třech měsíců trojnásobně zvýšilo a od ledna do Komunitního centra a s ním spojené zahrady, dvora, Knihovny Petra Chelčického a dalších pravidelných aktivit, přišlo pomoci 97 dobrovolníků, z čehož mnozí se vracejí pravidelně. Dobrovolníci zajišťují jednak jednorázové aktivity, např. v přírodní zahradě, kde celou jednu sobotu (30.3.) pomáhali místní hasiči s kácením staré hrušně a lípy a kopáním jámy na nový strom či jednu celou neděli (16.3.) místní muži fotbalového týmu stěhovali z obecní vily (Klubíčka) věci do Komunitního centra a demontovali nábytek, aby se obecní vila mohla začít rekonstruovat. Ale jsou tu i pravidelné dobrovolnické činnosti, kam patří akce pro děti a rodiče v přírodní zahradě, čtenářské dílny pro děti, rodiče a prarodiče v Knihovně Petra Chelčického, pomoc při tvořivých aktivitách spojených s keramikou, s dětským divadelním souborem a také s pomocí lidem se zdravotními handicapy přirozeně začleněných do těchto aktivit.

Také si stále více uvědomuji dobrovolnickou zkušenost z kontaktu s dlouhodobě, chronicky nebo terminálně nemocnými lidmi nebo s lidmi s tělesným, mentálním i duševním onemocněním, jak  přináší dobrovolníkům jiný úhel pohledu na smysl a kvalitu života. Je také velmi rychlým a přirozeným nástrojem pro sebepoznání, učení se a změnu žebříčku hodnot dobrovolníka, neboť při práci se naprosto přirozeným způsobem setkává s těmito lidmi a práce se stává spojencem, komunikátorem a dobrým přítelem mezi nimi.

Působení dobrovolníků v naší chelčické komunitě se postupně stává nedílnou součástí „léčky lidí v komunitě“, neboť dobrovolníci rozhodně svým úsilím přispívají ke zlepšení psychického stavu lidé kolem sebe. Je to také proto, že dobrovolníci sem přinášejí svou životní zkušenost a každý svým individuálním přístupem přináší úplně něco jiného, včetně schopnosti navazovat přátelství. Je to veliká věc, která se zde každodenně děje a já bych si za celou komunitu dovolila všem těmto výjimečným lidem konajícím dobro pro druhé poděkovat. Jste „Velcí Lidé“… děkuji.

Mým snem či plánem do budoucna v našem dobrovolnictví je najít odvahu, abychom byli nablízku těm, kteří to nejvíce potřebují, doprovázeli je na jejich cestě, naučili se rozlišovat věci důležité a marginální, plné a prázdné, dobré a špatné. Abychom se nenechali semlít mašinérií. Neboť každý člověk má moc ovlivňovat a formovat určitým směrem lidi a věci, se kterými přichází do styku. A tato moc může být větší, než si často myslíme.

A na závěr si dovolím přepsat záznam jedné dobrovolnice (30 let), kterou jsem si nahrála, když mi odpovídala na otázku: „Co Ti dává sem každou sobotu chodit pomáhat?“ Odpověděla mi: „Smích – radost z každé chvíle, kdy jsem tady mezi lidmi. Usmívám se už při příchodu, protože se těším na to, čím mě zase rozesmějí. Když pak jdu po pár hodinách domů, honí se mi hlavou všechny zážitky a nejde se neusmívat. A je mi jedno, že si lidé myslí, že jsem blázen. Ideální odpočinek – mezi zdejšími lidmi v Chelčicích vždy najdu duševní odpočinek od všech všedních starostí. Mé problémy zůstávají venku, protože společně s lidmi s handicapy, které mám tak ráda,  řešíme mnohem důležitější věci, třeba jestli z nich jednou budou dobří traktoristé nebo jestli budu jejich nevěsta a budeme mít svatbu v linkovém autobuse. Láska – snažím se ji rozdávat plnými hrstmi, ale vždycky jí dostanu mnohem více. Víra – věřím, že má smysl chodit za klienty; věřím, že celá idea dobrovolnictví má smysl. Věřím i ve chvíli, když zrovna nevidím žádný výsledek nebo pokrok, protože věřím, že i pouhá má přítomnost jim přináší radost. Ideál – v domově se měním v ideální bytost, pro mé klienty jsem úžasná, milá, umím tancovat, malovat, házet si s míčem v zahradě, zpívat - prostě pohádková víla. A já se tak opravdu v tu chvíli cítím. Energie – Při každé návštěvě cítím úžasný přísun energie, která je čistá, nezkažená sobectvím. Pokaždé si dobiju baterky na dlouhou dobu dopředu.“

Zjednodušeně řečeno, dobrovolnictví v naší chelčické komunitě spočívá v setkávání člověka s člověkem, a tak kdykoli přijďte třeba jen tak…

Klára Kavanová Mušková, koordinátorka dobrovolníků v Komunitním centru v Chelčicích