Navigace

Výběr jazyka

Obsah

Pocovidový závod s časem?

Typ: Domov
Také se vám v posledních měsících stává, že vám lidé říkají, že nestíhají, že je moc akcí a že pro jednu zapomínají na druhou? Také máte pocit, že jakoby se s akcemi po covidu roztrhl pytel? Je to takový sportovní „pocovidový závod s časem“… ale je tomu opravdu tak?

Přece den, měsíc i rok mají pořád stejně času, jako tomu bylo
před covidem a stejně tak tomu bylo i při lockdownu. Přemýšlela jsem o tom a
myslím, že je to v něčem jiném. Vnímám jednak čas jako cestu ke svobodě, kdy si
mohu svobodně vybrat a také kdy mohu dát důvěru – sobě ale i druhým kolem mne.
Vedoucí jednoho akrobatického souboru jednou v rádiu mluvil o svém umění, jež
každý večer okouzlovalo stovky diváků v cirkuse. Vysvětloval: „Musím mít naprostou
důvěru ve svého kolegu, který mě má zachytit na konci zhoupnutí. Publikum si může
myslet, že velká hvězda na visuté hrazdě jsem já, ale ve skutečnosti je tou velkou
hvězdou můj parťák. Musí být připraven mě přesně v pravý okamžik chytit a musí mě
popadnout, když k němu letím prázdným prostorem.“
„A jak to funguje?“, zeptal se ho redaktor.
„Tajemství je v tom, že létající akrobat nedělá nic,“ řekl, „kdežto kolega, který ho
chytá, zastane všechno. Když letím k parťákovi, musím mít prostě jen napřažené
paže a čekat, až mě chytí a stáhne do bezpečí na pódium za hrazdou…“
„Vy neděláte nic?“, řekl redaktor překvapeně.
„Nic,“ zopakoval. „To nejhorší, co může akrobat na hrazdě udělat, je snažit se
zachytit se kolegy. Nesmím chytat já parťáka, ale on mě. Kdybych ho chytil, mohl
bych mu zlámat zápěstí nebo by on zlámal ta moje, což by znamenalo pro oba dva
konec. Jeden létá a druhý chytá – a ten první musí důvěřovat a natáhnout paže ke
kolegovi, který je připraven chytit.“
Velice mne tento postřeh „nesnažit se zachytit se“ a „nechat se být chycen“ zasáhl.
Možná, že je to ten správný klíč k onomu „závodu s časem“. Být a žít sice v čase, ale
v bdělém, přítomném okamžiku s láskou a důvěrou v sebe a v lidi ve svém okolí.
A tou klíčovou otázkou je: V jaké lásce a důvěře spočívat?
V nedávné době probíhal zajímavý výzkum, kdy dětem od 4 do 8 let položili stejnou
otázku: „CO ZNAMENÁ LÁSKA?“ Odpovědi se ukázaly být mnohem hlubší a
obsáhlejší, než si kdokoliv dokázal představit. Vybírám pět z nich, které myslím stojí
za zastavení:
 „Když moje babička dostala artritidu, nemohla se už sehnout a nalakovat si nehty
na nohou. A můj děda to za ni dělal pořád, i když měl artritidu na rukou. Tohle je
láska“ – 6 let.
 „Láska je, když se jdeš najíst a dáš někomu většinu svých hranolků, a nenutíš ho,
aby ti něco dal na oplátku“ – 6 let.
 „Láska je, když moje máma uvaří kafe pro tátu a usrkne, než mu dá šálek, aby se
ujistila, že chutná“ – 7 let.
 „Láska je, když klukovi řekneš, že se ti líbí jeho košile a on ji nosí každý den“ – 7
let.

 „Láska je, když vám štěně olizuje obličej, i když ho necháte celý den samotné“
– 4 roky.
Autor studie Leo Baskaglia jednou vysvětlil smysl tohoto průzkumu. Cílem bylo najít
nejpečlivější dítě. Vítězem se stalo čtyřleté dítě, jehož starý soused nedávno ztratil
manželku. Když dítě vidělo, že muž pláče, přišlo k němu, vylezlo mu na kolena a jen
tam sedělo. Když se ho matka později zeptala, co řekl sousedovi, chlapec odpověděl:
„Nic. Jen jsem mu pomohl plakat.“ Taková prostá a zároveň opravdová odpověď…
Pláč a čas na pláč totiž nezávodí s časem, ten je a je přesně tak dlouho, jak má být a
jak potřebuje.
A tak nám všem přeji doběhnout v tomto závodě s časem, abychom si stačili při běhu
všimnout, koho milujeme a kde jsme my sami. Třeba nám toto léto dovolí si „vylézt
na kolena a jen tak sedět“… Všem nám to ze srdce přeji.
Krásné léto všem, milí čtenáři…

Klára KM.


Vytvořeno: 16. 6. 2022
Poslední aktualizace: 16. 6. 2022 09:38
Autor: Eva Bartošová Správce webu