Navigace

Výběr jazyka

Obsah

Radek Špok do cíle "na konec světa" dojel a neuvěřitelným cestovatelským způsobem podpořil chelčický Domov

Typ: Domov
Drahý Radku a všichni podporovatelé této VELKÉ POUTĚ...



🍀
Děkuji Vám, že jste podporovali Radka a věřili mu a měli ho rádi... Bylo
to vzácných 24 dní, kdy jsme mohli den za dnem být Radkovi nablízku a
prožívat tuto NADĚJI CESTY, která dovedla Radka do cíle na mys Cabo da
Roca do Portugalska... Radku, děkujeme Ti za ten velký zážitek a dar
sdílení a je nám velikou ctí, že můžeme znát tak velkého cestovatele a
sportovce jako jsi Ty... DÍKY Z CELÉHO SRDCE 💗
Pozdravení Radka z Benefičního večera v Chelčicích naleznete na
facebooku Cesta do Lisabonu na: @ChelcickyDomovSvLinharta

Básnířka Libuše Matysíková napsala:„Pravda je jen jedna, nechejte se
vést... Pravda je jen jedna, jedna z možných cest“
Za všechny LINHARTOVSKÉ, Klára.

Cesta do Lisabonu - den 24

Cyklopouť je za mnou a já užívám zaslouženého odpočinku v Lisabonu.
Dnešního dne jsem se původně bál asi nejvíce. Ani ne tak kvůli tomu, že
pouť skončila a čeká mě návrat zpátky (to se naopak těším), ale protože
jsem musel najít cykloobchod, požádat o krabici, své kolo rozmontovat a
vše dobře zabalit. Povedlo se však bez problémů a celé odpoledne jsem
tak měl pro sebe.
Poslední zamyšlení nad tématem poutí se týká toho, na co poutník pořád
myslí, když je celé dny sám a provozuje tak rutinní činnost jako je
šlapání do pedálů. Někdo se mě na to ostatně ptal a tak jsem to zkusil
prozkoumat a pozorovat během cesty.
První věc je vlastní tělo. V běžném životě nevěnujeme běžným činnostem
jako je dýchání a chůze dostatečnou pozornost, vše funguje samo. Při
dlouhém putování, pokud je člověk sám, se pozornost často obrací právě
sem a tak cyklista poutník stále pracuje se svým postojem, pardon
posedem, a snaží se ulehčit těm částem těla, která přetěžuje (např.
bedra, zápěstí apod.). Soustředí se také na správné a plné dýchání.
A s tím už souvisí druhý aspekt, a to vnímání okolí. Cyklistika je
skvělá činnost pro vnímání světa jako celku. Na detail není při jízdě
čas (s výjimkou pozorování děr a výmolů na vozovce), okolní krajina
plyne v poklidném tempu a při dlouhodobém pohybu s ní poutník vytváří
jednotu. Dýchání je právě příkladem interakce mezi tím vnějším
(vzduchem) a vnitřním (plícemi, tělem). Miluju toto naladění, uvědomění
a k tomu patřičný klid, který se v těchto chvílích  jaksi automaticky
objevuje.
A někdy se mi při jízdě na kole podaří přijít na něco (ve svém věku
častěji vzpomenout na něco), o čem již delší dobu přemýšlím. Toho si
ostatně všiml již zmiňovaný filosof Diogénes, patron všech tuláků a
bezdomovců, kterému se připisuje výrok  Solvitur ambulando (vyřešeno
chůzí). Znamená to jednoduše fakt, že během chůze dochází k lepšímu
okysličování mozku a tudíž zvýšení kreativity při řešení problémů. Této
skutečnosti si samozřejmě všimli mnozí myslitelé i vrcholní manažeři a
rádi ve svých pamětech zdůrazňují, na co všechno přišli při procházkách.
Snad s výjimkou Newtona. Na jaké velké myšlenky se při jízdě na kole
přišlo, mi není známo, ale díky vyšším tepům a okysličení mozku k tomu
určitě mohlo dojít.
A vám všem děkuji ještě jednou za přízeň a podporu mou i Domova sv.
Linharta - vybráno máme již 39.450 Kč, což je skok veliký a téměř 80%
cílové částky. Fakt jste to tam nasázeli. Věřím, že to už dotáhneme.
A velké díky ❤️ putuje všem mým blízkým, že mi cyklopouť umožnili a
podpořili mě v ní.
Bylo mi ctí a potěšením sdílet s vámi tento dlouho připravovaný projekt
v rámci osobního průzkumu tématu poutnictví. Doufám, že vás to bavilo,
mě rozhodně ano 🙂. Přeji všem radostné putování, a to životem i kdekoli
jinde. Radek.

Cesta do Lisabonu - den 23

Tak jsem v Lisabonu. Poslední etapa byla nádherná a zároveň náročná,
neboť její první část vedla industriálním Portugalskem a předměstími
Lisabonu. Ale pouť není dovolená moře, v prachu a po různých cestách se
plahočí poutník.
Zato tu druhou jsem si dosyta užil. Navigace mi opět připravila zkratky
vedoucí do horských vesnic okolo města Sintra a stoupání byla tak prudká
jako dosud v žádném jiném úseku. S přibližujícím se oceánem se stává
vegetace ještě zelenější a sytější. Teplota klesá a vítr od moře sílí.
Mraky střídavě zahalují vrcholky kopců a zase odplouvají dále. A pak
jsem ho spatřil. Ten konec světa.
Není překvapivé, že si Evropané v dávných časech stanovili konec světa
na západě, kde končí země a začíná nekonečný oceán a zároveň tam, kde
zapadá slunce. Konec světa samozřejmě mohl být i na severu nebo na jihu,
ale komu by se chtělo putovat někam k Nordcapu nebo naopak pustou
Saharou, kde ve starých mapách stálo Hic sunt leones. Východ se zdál co
se týče souše nekonečný, tak zbýval západ.
Asi nepřekvapí, že většina konců světa se jmenuje Finisterre (lat. Finis
Terrae). Ve španělské Galicii je Finisterre - městečko západně od
Santiaga de Compostella, kam mnoho poutníků pokračuje po svém Caminu a
končí tam pouť. Další Finisterre je dokonce department ve francouzské
Bretani. Španělé i Francouzi však mají národnostně omezený pohled na
věc, neboť geografové již dávno vyměřili a stanovili tím nejzápadnějším
místem evropského kontinentu portugalský mys Cabo da Roca. A já ho měl
přímo před sebou.
Emoce stoupaly, ale trochu je překryla únava. Na jižním pobřeží, kam
jsem pokračoval, jsem si stoupnul po kolena do oceánu, promítnut si
celou svou cestu a poděkoval. Posledních 20 km dojezdu do Lisabonu po
kolonádě okolo pláží, zátok a krásných staveb již byla čirá radost. Asi
ta pouť ve mně bude ještě chvíli doznívat. A zítra očekávejte poslední
díl seriálu 🙂
Trasa - Santarem, Sintra, Cabo da Roca, Estoril, Lisabon, celkem 150 km
a pozor celkový počet km je 3345 km, což je informace pro ty, kteří
přijali výzvu. Kurz pro přepočet je 1 ku 1. Díky. Radek.

Cesta do Lisabonu - den 19 aneb do cíle zbývá Radkovi 580 km

Včera v Palencii jsem pečlivě plánoval cestu dále. Do Portugalska a
Lisabonu totiž vede mnoho cest a já se pro jednu z nich musel
rozhodnout. Přemítal jsem o délce a převýšení, o hlavních a vedlejších
silnicích a dalších aspektech. Nedivím se, že Portugalsko si na větším
Španělsku v minulosti udrželo nezávislost. Ta hradba hor na jejich
hranicích je dostatečně odstrašující. Nakonec volím cestu co nejvíce
jihozápadním směrem. Vede přes Salamancu a má nejnižší převýšení.
Ráno se jede nádherně. Opět vítr v zádech a kdyby mi fungoval tachometr,
určitě by průměrná rychlost začínala trojkou a ta okamžitá často i
čtyřkou. Ale tachometr už více než týden nefunguje, což přidává mému
duševnímu rozpoložení putovat bez veškerého měření jen tak na pocit.
Samozřejmě že celkové kilometry zaznamenávám přes mapy.cz, ujetá
vzdálenost je důležitá i pro přepočet na koruny coby dar pro Domov sv.
Linharta.
Jezdím po různých silnicích. Region Kastilie - Leon je tak řídce
osídlen, že i na hlavních cestách potkáte kamion jednou za deset minut,
a to se dá snést. Některé silnice mezi vesnicemi sice připomínají svou
kvalitou vyhlášené okresky Středočeského kraje, ale obecně je kvalita
silnic ve Španělsku na vysoké úrovni. Jistou volbou jsou staré hlavní
tahy vedoucí podél dálnic. Na nich jen stěží potkáte jakékoliv vozidlo,
což platí pro Španělsko i Francii. Další zajímavá věc je značení silnic.
V Německu to je podobné jako u nás, po těch v mapách značených žlutě,
není radno jezdit, tam je velký provoz, bílé však jsou okresky pro
cyklisty optimální. Ve Francii to z nějakého důvodu neplatí. Žlutá a
bílá silnice v mapě neříká nic o frekvenci provozu, takže zatímco na
jedné zcela bílé silnice v Burgundsku byla téměř oboustranná zácpa, na
žluté silnici v Limousin jsem za hodinu potkal jedno auto. A tady v
Kastilií - Leon je to vlastně jedno, větší množství aut jezdí asi jen po
dálnicích.
Přijíždím do své dnešní finální destinace brzy (18:00), mám čas sedět na
dvorku venkovského stavení, pozorovat chování koček, kterých tu je celá
smečka, a taky se zavodňovat holandským pivem, z nějakého důvodu v této
zemi nejpopulárnějším. A umlčovat hlad. Večeře se tady podává až od
20:30, takže poutník musí zatnout zuby a čekat. Ale jsem spokojen. Do
cíle chybí 580 km, což by se za čtyři dny mělo dát zvládnout. Držte
palce!
Trasa - Palencia, Medina de Rioseco, Zamora, El Cubo de Tierra del Vino.
Celkem dnes 170 km.
 


Vytvořeno: 31. 8. 2022
Poslední aktualizace: 31. 8. 2022 10:53
Autor: Eva Bartošová Správce webu