V loňském roce jsme totiž byli obohaceni tolika dary, pozorností, časem, láskou a pomocí druhých, prožili jsme malé-velké zázraky všedních, ale i nevšedních dní, ale také posily ve chvílích, kdy už jsme nemohli, povzbuzeními od nečekaných lidí, dobrým slovem, financemi, které přišly ve chvíli, kdy už nebyly, dokončením stavebních úprav v předvečer slavnostního otevření Nového Linharta i centra pro komunitu v Chelčicích, ale i lidí z větší dálky…
A to všechno proto, aby „lidé na cestě“, neboť každý z nás jsme na té „své cestě“, našli v Linhartu, zahradě, u lidí uvnitř i jen tak jdoucích kolem, „spočinutí“, aby mohli "nabrat dech" a mohli se zase vrátit do „běhu života“…
Je tolik věcí, za co bych vám všem, rozhodně ne bezejmenným lidem, chtěla poděkovat, ač se ztotožňuji se Zbyňkem Ludvíkem Gordonem, neboť „Nikdy nejsme dost připraveni přijímat dary, které o tolik převyšují naši vlastní štědrost“…
Přesto přijměte prosté DÍKY s přáním opravdického pokoje v srdci, Naději a Lásku do každého dne roku 2019.
A ještě něco: voňte si k růžím, bylinám i k lesu, plavejte ve studené vodě, pijte horký čaj, pozorujte mraky, vařte dobré obědy a pak je společně jezte… a žijte pomalu… vždyť život se skládá z takových „nedůležitých maličkostí“… Když žijeme ve zrychleném tempu, nedokážeme prožívat dar přítomného „tady a teď“. Ten okamžik je letmý, nedá se vrátit ani zadržet…
Tak brzy na viděnou, na slyšenou, na uvítanou,
na zotavenou… a třeba i „jen tak“…
Dobro vám všem přeje Klára Kavanová Mušková
a Linhartovští.